Škola
WALDORFSKÉ TŘÍDY ZŠ DĚDINA
Co by měla dětem dávat škola? Podle nejrozšířenější představy především vědomosti, navíc pokud možno takové, jaké můžeme přesně testovat a hodnotit. Sami však ze zkušenosti víme, že školské vědomosti pro pozdější život zdaleka nestačí. Jistě, dnešní člověk toho musí hodně vědět, aby v životě dobře obstál. Musí však také být schopen své vědomosti dále rozvíjet a přehodnocovat, doplňovat o vlastní poznatky a zkušenosti, zasazovat do souvislostí a tvořivě používat. Musí ovšem rovněž umět jednat s jinými lidmi, rozumět jim, vciťovat se do nich, ale také jim srozumitelně sdělovat vlastní myšlenky a postoje, orientovat se mezi nimi a spolupracovat s nimi. A konečně, měl by též dokázat žít ve vnitřní rovnováze, nacházet ve svém životě smysl a naplnění, být opravdovým člověkem – tvorem, který jedná nejen podle hmotné nutnosti, ale také podle svobodných podnětů ducha.
WALDORFSKÁ ŠKOLA se snaží být školou, která připravuje člověka na život ze všech těchto hledisek. Waldorfský učitel pohlíží na dítě jako na bytost, která přichází na svět nadána možností všestranného vývoje. Jeho úkolem je pěstovat toto nadání a vést dítě k vybudování svobodné osobnosti a k pocitu smysluplné existence. Nemá vštěpovat dítěti žádný hotový světonázor, ale připravovat je, aby jednou bylo schopno vytvořit si svůj vlastní.
Waldorfská pedagogika
Takto široce pojaté výchovné poslání je patrné už při zevním pohledu na obsah výuky. Vedle vědomostních předmětů je v ní totiž velmi mnoho místa věnováno jazykům, uměleckým předmětům, ručním pracím a základům řemesel. Ještě význačnějším rysem waldorfské školy je ovšem způsob, jakým se děti k poznatkům a dovednostem dopracovávají. Učitel se snaží dovést děti k vlastnímu zážitku věcí, k samostatnému poznání. Poznatky nejsou pro děti jen sbírkou informací, ale odpověďmi na otázky, které jim vyvstaly při společné práci s učitelem. Nutným předpokladem této práce je správné chápání vývojových fází, jimiž děti procházejí – ke mnohým otázkám jsou děti schopny dospět teprve na určitém stupni zralosti.
Podstatným prvkem waldorfského vyučování je společenství. Žák si ve škole nevytváří jen vztah k učiteli a k probírané látce, ale také – ba především – vztah ke svým spolužákům ve třídě. Waldorfská škola s tímto vztahem plně počítá a zapojuje jej do své metodiky. Atmosféru vyučování neurčuje konkurence, kdy jednotlivé děti usilují o co nejvyšší vlastní hodnocení bez ohledu na druhé, ale týmová spolupráce směrem k vytčenému cíli. Kvality jednotlivců se uplatňují v rámci společenství, přestávají být osobními jednostrannostmi a stávají se společnými možnostmi.
Jako každá waldorfská třída, měla by i celá waldorfská škola být celistvým organismem, do něhož jsou zapojeni žáci, učitelé i rodiče, jejichž společným cílem je vzdělávání. Spolupráce školy a rodičů bývá proto mnohostrannější i mnohem intenzivnější než v jiných školách. Společné školní akce, jichž se účastní i rodiče, jsou páteří školního roku, a mnohé žákovské aktivity, které jsme spíše zvyklí vnímat jako mimoškolní, se odehrávají v rámci školy.
Krátce z historie
WALDORFSKÉ ŠKOLY jsou prověřeny více než osmdesátiletou praxí a potvrzovány stále rostoucím zájmem. První škola tohoto typu byla založena Rudolfem Steinerem (odtud též název „Steinerovy školy“) v roce 1919 ve Stuttgartu. Dnes je těchto škol ve světě bezmála devět set, najdeme je v desítkách zemí ve všech světadílech. Waldorfské školství je vůbec nejrozšířenější alternativní pedagogický směr a jeho popularita nadále roste.
V někdejším socialistickém Československu se waldorfská pedagogika rozvíjet nesměla – bolševický režim musel ze své podstaty odmítnout jakoukoli snahu o výchovu k samostatnému myšlení, tím spíše výchovu, která si vytyčovala za cíl učit děti, aby své samostatně vydobyté myšlenky promítaly do života. Možnost k založení prvních waldorfských škol na české půdě se tak objevila až začátkem 90. let. Od té doby vyrostlo v České republice sedm samostatných waldorfských základních škol, jedna speciální škola, dvě střední školy a vícero mateřských škol. První ročníky úplných absolventů základních waldorfských škol již úspěšně studují na státních i soukromých středních školách.
TŘÍDY ZŠ DĚDINA
Waldorfské třídy při ZŠ Dědina navazují na dosavadní nadějný vývoj waldorfské pedagogiky v České republice. Od druhé poloviny 90. let bylo zřejmé, že první pražská waldorfská škola svou kapacitou zdaleka nestačí poptávce. Koncem 90. let se postupně zformovala rodičovská iniciativa usilující o založení další waldorfské základní školy v Praze. Její snaha vyvrcholila v roce 2000, kdy se díky vstřícnosti radnice Prahy 6 podařilo otevřít první waldorfskou třídu při základní škole T. G. Masaryka v Ruzyni.
Během následujících dvou let přibyla druhá a třetí třída. Ve školním roce 2002/2003 se radnice jakožto zřizovatel školy rozhodla pro rekonstrukci a následné jiné využití budovy staré ruzyňské školy. Waldorfským třídám bylo nabídnuto připojení k ZŠ Dědina, která se tak stala naším novým domovem a půdou pro pokračující budování waldorfské školy.
Jsme sice zatím v pionýrské situaci se vším, co k tomu patří, současný stav věcí vyžaduje ještě větší angažovanost rodičů, než by potřebovala zaběhnutá waldorfská škola. V našich třídách ovšem již nyní – jak potvrzují i zahraniční mentoři naší iniciativy – probíhá kvalitní a plnohodnotná výuka ve waldorfském duchu. Nabízíme pedagogickou alternativu rodičům a dětem z Prahy 6 i z širokého okolí. Nemůžeme Vás uvítat v situaci hotové a dokonalé, ale zato s vědomím, že spolu můžeme vybudovat něco, čeho je zapotřebí a co by bez tohoto úsilí nevzniklo.