Podzimní slavnosti: Martinská slavnost
Konec podzimu a začátek zimy je obdobím, na které se děti ve waldorfských školách velmi těší, protože slavnosti připravované v této době poskytují jejich dušičkám bohaté vnitřní zážitky.
Svátek sv. Martina – 11. listopad
„Světlo má moc zahnat tmu, ne naopak. Kdekoli totiž vzchází světlo, tam tma brzy buď řídne nebo mizí. A naopak tma nemá sil, aby odstranila světlo“ J. A. Komenský – “Via Lucis – Cesta světla”
Světla venku ubývá. Vnější nepřízeň počasí nás zahání do tepla
domovů. Pobyt uvnitř nám více než kdy jindy umožňuje hledat cestu k druhým lidem i k sobě samým.
Svátek sv. Martina je spojen s významným lidským gestem–
bratrským soucitem a rozdělením se s trpícím. Tento motiv milosrdenství v temných ročních dobách s jejich
chladem, prázdnotou a opuštěností je útěchou a zábleskem naděje. Krásně je to vyjádřeno v obyčeji „chůze s lucernou“ – nošení světla temnotou.
Téma martinského svátku provází celé listopadové vyučování – ve zpěvu, recitaci, v hodinách malování i kreslení. Na ročním stolku děti v ranním šeru za tichého zpěvu podzimních a martinských písní rozsvěcují dýni či řepu, kterou si před tím samy vydlabaly a ozdobně vykrájely. Nižší ročníky ve třídě ztvárňují legendu o
svatém Martinovi. Děti ve waldorfských školách vyrábějí od konce října v hodinách ručních prací lampiony a už jejich vyrábění je naplňuje radostným očekáváním.. Při výrobě lampionů se může uplatnit tvořivost učitelů i dětí: barevné s prosvítajícími voskovými motivy či s okénky z barevných průsvitů, přírodní –
z bílého průsvitu polepeného vylisovanými podzimními lístečky … Děti v naší škole si zkusily vydlabat i malé řepy (tak, jak to dělávaly na podzim naše babičky) a na martinské slavnosti si pak nesly malé svítící řepáky.
Martinská slavnost ve Hvězdě
V podvečer svátku sv. Martina se scházíme na zšeřelé louce u vstupu do lesa obory Hvězda. Učitelé dětem slavnostně zapalují jejich lampiony. Už zapalování lampionů je malým obřadem darování a přijímání ohně – děti mohou zažít, že darované světlo rozdáváním neubývá.. Děti v zástupu kráčejí v tichosti napřed,
teprve za nimi rodiče se sourozenci. Střeží si své světýlko, aby jim nezhaslo.. Průvod se po cestičce ze světýlek ve skleničkách vydává hledat do lesní zimy a temnoty
Martinovo poselství. Uprostřed lesa, ve spletitých, do výšky vystupujících kořenech mohutného dubu, září do tmy na 10 vyřezaných dýní nejrůznější velikosti.. Děti každoročně obestoupí zářící světlo a v tichém úžasu jej dlouze pozorují. Ve
stráni mezi stromy se náhle začne ozývat praskání větviček – to svatý Martin na bílém koni právě projíždí kolem .. Děti se vydávají hledat jeho poselství – martinské rohlíčky (v ranečku), o které se pak rozdělují se svými rodiči, sourozenci a spolužáky..
Tatínkové pak cestou zpět odnášejí zářící dýně dolů na louku (rozdají do tříd), děti zpívají martinské písně..
čen 24, 21:06, http://www.crea.cz/wzs-dedina/pedagogika/podzimni-slavnosti-martinska-slavnost